Základní umělecká škola Rýmařov navštívila partnerskou školu na Srí Lance Tisk
Napsal uživatel Administrator   
Pondělí, 26 Září 2016 12:25

Rýmařovská ZUŠ je, předpokládám, veřejnosti dostatečně známá (mimo jiné) i svými mezinárodními aktivitami. Je zřejmé, že aktivní pracovní kontakt se zahraničím každého člověka posune dopředu v jeho rozvoji profesním, ale i osobním. Nejde jenom o jazykovou a komunikační vybavenost každého z nás. Jde i o srovnání podmínek pracovních, kulturních, společenských a dalších - v zahraničních školách a ve škole naší, která je, přiznejme si to, v naší zemi geograficky a významově poněkud odstrčená. Ale paradoxně právě tento pocit odstrčenosti evidentně naši školu motivuje a posunuje dál.

V letošním školním roce v naší škole pokračuje česko-německo-polsko-italský projekt (podpořený z programu Erasmus+), jehož hlavní myšlenkou je podpora školy v Ahungalle na Srí Lance. Tato škola byla v roce 2004 srovnána se zemí vlnou tsunami. Škody ale nebyly jenom materiální. Spousta dětí ztratila v ten osudný okamžik své rodiče, příbuzné, přátele a některé bohužel i své životy. Proto se naše škola zapojila do aktivní podpory projektu „Future for Children“, který v Ahungalle pomohl školu nejenom obnovit, ale už deset let ji udržuje při životě. Celý tento projekt řídí Němka Elfrida Süs a budhistický mnich sadu Vimaladama, kteří – z vděčnosti za podporu – pozvali evropské školy na oslavu desátého výročí obnovy školy. Mezi pozvanými se tak ocitla i rýmařovská ZUŠ. Dlužno poznamenat, že pozvání na profesní stáž na druhé straně zeměkoule prostě není možné odolat a že jsme do Ahungally jeli s velkým nadšením a zvědavostí. Cesty se zúčastnili učitelé Jiří Taufer a Karel Cvrk.

Zkušenost to byla skutečně k nezaplacení. Tím, že jsme nebyli v péči žádné cestovní agentury a nestaral se o nás žádný česky mluvící delegát, dostali jsme se do přímého kontaktu s realitou běžného života na Srí Lance. Nebydleli jsme v hotelu s běžným evropským servisem, ale v UNESCO vesničce v Kosgodě určené pro dobrovolníky pomáhající s projektem. A tady se ukázalo, jak důležitá naše zkušenost je – přál bych každému, aby si uvědomil, jak jsme si zvykli považovat za samozřejmé ty věci, které samozřejmé nejsou. Česká republika je oproti Srí Lance neuvěřitelně bohatá, jsme zvyklí na vysoký životní standard. Běžný venkovský dům s rodinou na Srí Lance nedisponuje vodovodní přípojkou – pitnou vodu si lidé nosí ze společné studny s vodou pochybné kvality. Na Srí Lance neexistuje systém nakládání s odpady – odpadky, které se jim během dne v domě nastřádají, jednoduše pálí každý večer před domem. Škola, kterou jsme navštívili, srovnání s evropskou realitou naprosto nesnese. Budova nemá okna (vzhledem k tropickému klimatu to zřejmě není potřeba), třídy disponují pouze stolky a židličkami pro děti, křídovou tabulí a nějakými plakáty v angličtině. Přes to všechno jsou ale Sinhálci se svými životy spokojení, jsou to nesmírně milí a přívětiví lidé. Každý, koho jsme potkali, se nám zpříma podíval do očí, vždy se usmál a zamumlal cosi jako hello, nebo ayoubowan, což jsou pozdravy v angličtině či sinhálštině.

Sinhálské děti chodí do školy ve stejnokrojích. Z českých škol takovou věc neznáme, ale kdo ví, jestli bychom si na něco takového případně nezvykli také. Zajímavé je, že na Srí Lance se pracuje sedm dní v týdnu. Děti v sobotu a neděli do běžné školy sice nechodí, ale čeká je výuka v chrámové škole. Zde je režim zřejmě volnější a jinak zaměřený, ale volno děti nemají. Nicméně se nezdá, že by to někomu vadilo. Volné dny připadají pouze na úplněk, kdy je třeba věnovat se meditacím a na některé dny v období monzunových dešťů, kdy počasí pracovní aktivitu nepřipustí. Duchovní naplnění v rámci buddhismu je na Srí Lance vnímáno jako velmi důležitá součást běžného života. To je taky důvod, proč buddhističtí mnichové požívají takové společenské vážnosti. Je třeba také připomenout, že na Srí Lance kromě buddhismu lidé vyznávají hinduismus, islám a křesťanství. I tady je srovnání s Českou republikou velmi důležité, neboť tradičně ateistická česká společnost – alespoň podle mého skromného úsudku – duchovní naplnění dlouhodobě postrádá a za sinhálskou společností v této oblasti zaostává.

Na Srílanské učitele nejsou kladeny požadavky na vysoké vzdělání. Podle všeho jim stačí absolvovat školu podobnou našim bývalým učitelským institutům. Je jistě otázkou, jestli by něco podobného nestačilo i učitelům v Evropě, protože české vysoké školy se občas nedokáží rozhodnout, jestli jsou vědeckými pracovišti, nebo jestli mají připravovat budoucí praktiky do českých škol.

S úžasem jsme sledovali provoz na silnicích. Po několika dnech jsme byli nuceni prohlásit, že pravidla silničního provozu na Srí Lance lze definovat jedinou zásadou: Když je místo, jeď tam! Když tam místo není, jeď tam, zatrub a on vždycky někdo uhne.

A co říci o srílanské přírodě? Použít slova jako „úchvatné“, nádherné“, „neskutečné“ ani zdaleka nevystihují náš dojem. Při focení se prostě nedal udělat špatný snímek. Navštívili jsme například sloní sirotčinec Pinnawala, či nejslavnější srílanský buddhistický chrám Kandy a jenom z fotografií z mobilu by se dal udělat kalendář.

Srovnáním školní a společenské reality v České republice a na Srí Lance bychom mohli nabýt dojmu, že z něj lépe vychází Česká republika. Jsme bohatší, máme vysokou životní úroveň, školy máme vybavené, plné vysoce vzdělaných učitelů, už dlouho jsme (zaplaťpánbůh!) neměli válku, nejsou zde jedovatí hadi, krokodýli, tsunami. Ale jistě bychom zde našli i něco, co bychom se od Sinhálců naučit měli, v čem tak dobří nejsme. Mám na mysli třeba obrovskou schopnost tolerance – náboženské, sociální, osobní. V buddhistickém chrámu nemají problém mít sochy Višny, Šivy a další symboly hinduistické víry. Také jejich otevřenost a vnímavost k cizincům je něco, v čem nás jednoznačně převyšují.

V každém případě se dá říci, že vzdělávací projekty podporované „evropskými“ penězi, jichž máme tu čest se účastnit, bohatě zpestří a zatraktivní výuku na naší rýmařovské základní škole. Projektů se totiž účastní nejenom učitelé, ale i naši žáci – letos máme naplánované týdenní stáže v Itálii, Polsku a Německu, budeme též jedno takové setkání hostit i my v Rýmařově. Během těchto aktivit upotřebí naše děti vše, co se na poli uměleckého vzdělávání naučily – budeme organizovat koncerty, výtvarné, taneční i dramatické workshopy, přednášky a ukázkové hodiny pro učitele … Těmito aktivitami nakonec opět podpoříme školu v Ahungalle. Prospěch z toho pak budou mít nejenom učitelé a žáci ZUŠ, ale vlastně celé naše město, neboť na všechny aktivity jsou všichni srdečně zváni. Zakončeme tento text myšlenkou, která už se v nějakém předešlém článku objevila – kdo se v ZUŠ naučí hrát, zpívat, malovat, tančit, zkrátka kdo bude umět něco, co jiní neumí, může za odměnu zdarma jezdit po celé Evropě či dokonce na Srí Lanku.